Nedávno jsem zachytil zprávu, že jakési moderátorky či reportérky (tj. ženy) z TV Nova – kterou nesleduji – se jmenují Svoboda a Smetana. Zjistil jsem, že nejen ty dvě k tomu mají hned několik důvodů. Některé z nich mi připadají logické, jiné naopak nepochopitelné. Zde bych se k tomu rád vyjádřil ve svém dalším příspěvku do seriálu O slovech a lidech.
-----------------
Proč (zatím jen) některé ženy již nechtějí být X-ovou/X-ou a proč!?
(8. text seriálu O slovech a lidech)
-----------------
Téma přechylování ženských příjmení je v češtinářských vodách aktivní již značně dlouhou dobu.
Já zde nebudu citovat příručky ani jazykovědné časopisy, které uvádějí pravidla pro přechylování cizích jmen, toho už bylo dost. Pouze jako člověk, muž a Čech řeknu, jaký mám názor na to, když "Češky nechtějí být Češkami".
Dodatek ze 17. 10.: K přechylování jmen cizích se tímto textem vůbec nevyjadřuji!
Na tomto místě upozorňuji, že V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NECHCI NIKOMU VNUCOVAT, JAK SE MÁ JMENOVAT, což samozřejmě ani není v mých silách. Ať si ženy, a lidé obecně, dávají příjmení třeba podle latinských názvů plemen svých psů. Jen se, milé slečny a dámy (a všichni ostatní), společně zamysleme nad podstatou celé věci, prosím.
Největší zásluhu na vzniku mého textu má následující, měsíc starý článek z Ona.iDnes.cz – Jmenují se Emma Smetana, či Petra Svoboda. Proč to té češtině dělají? Zde ony dámy uvádějí, co je vedlo k volbě takto "originálních" příjmení.
Dokážu pochopit důvody jako "Žila (či narodila jsem se) v zahraničí a přišlo mi to (nebo rodičům) v daném prostředí přirozené."
Ovšem vysvětlení typu "Přípona -ová se mi zdá vlastnická" či "Chtěla jsem být originální" jednoduše nedokážu vstřebat. (Zvláště pak ne od ženy, která se cítí býti ženou; pokud se nechá přeoperovat, tak to už je samozřejmě úplně jiná pohádka...)
1) VLASTNICTVÍ
Oslovujeme snad nějakou ženu "Novákova slečno/ženo/paní"? Nikoli. Vždy jde o "slečnu/paní Novákovou". A právě to z ní, alespoň v češtině, dělá ženu, nikoli majetek muže! Čili ne "ova", nýbrž "ová"! Rozlišujme to, děkuji.
A opět jsme u toho, že pozvolna, ale s naprostou jistotou lezeme angličtině do zadku, a to na úkor možností poskytnutých nám naší řečí rodnou.
2) ORIGINALITA
Ano, v rámci ženského kolektivu je jistě originální nechat si pánskou podobu jména; ovšem z mého pohledu je to asi stejně tak originální - mírně hyperbolicky řečeno - jako když se muž nechá vykastrovat...
Vždyť není mnohem krásnější ta originalita, kterou nám čeština dává ve srovnání s angličtinou - tedy že dokážeme pouze z příjmení poznat, zda je řeč o muži, či o ženě - než originalita transformující v jazykové sféře ženy v muže?
Pokud by mi někdo řekl "Ta Svoboda je ale krásná", tak rozhodně budu myslet na svobodu, nikoli na nějakou reportérku, navíc z Novy!
Nedávno jsem byl v Praze na vystoupení irského komika Dylana Morana, který řekl: "Když jsem uslyšel vaši řeč, říkal jsem si, že musíte být zasr*ně inteligentní národ, když se ji dokážete naučit," načež jsem mu v duchu opáčil: "Dokážeme, Dylane, ale většina z nás už dávno nechce."
Ve svých předchozích textech (č. 2, 3, 5, 6; viz níže) jsem mluvil o jevech, které považuji za pro češtinu nezdravé. Ale abych už sakra ani nepoznal, jestli se bavím o chlapovi, o ženské, nebo o nějaké věci? Prosím, milé ženy, ať se nám to nerozroste! Prosím na kolenou!
SHRNUTÍ
Pokud se jmenujete X-ová, pak to z vás dělá ženu, nikoli náš majetek (majetek mužů). Jestli jste, nebo nejste naše, to nám ukazujete přímo, na to nepotřebujeme přechylování! No a tou vaší fantastickou originalitou je právě to, že jste ženami. Tudíž vás ještě jednou prosím, neberte češtině schopnost vás jako ženy identifikovat a zůstaňte jimi!
-----------------
Předchozí texty seriálu O slovech a lidech:
1. Přítomnost
2. O-fráze
3. "Budeme se soustředit" a pohádka jako bonus
4. Televizní noviny a nutkání zvracet
5. "Vemte židli" a prohoďte ji oknem
6. Ústup přivlastňovacích adjektiv aneb Pavlova Petra, Petra Pavla, nebo Pavla Petra?
7. Reality show - zlo převlečené za zábavu
