Jarmil Vepřek

O slovech a lidech: Reality show - zlo převlečené za zábavu

12. 10. 2013 16:51:01
Tentokrát nebude tématem moje milovaná čeština, ale zase jednou my, tj. lidé. Přesněji vztah lidé - televize - lidé. Řeč bude přesněji o reality show jako typu pořadu, kde "obyčejní lidé" sledují "obyčejné lidi" a všichni se u toho šíleně baví, nervují se a s kapesníky v dlaních sdílejí osudy hlavních hrdinů; tedy pokud je někdo opravdu chce nazývat hrdiny, jakože upoutávky na tyto pořady nepochybně ano.
Pro peníze cokoli!
Pro peníze cokoli!revue.idnes.cz

-----------------

Reality show - zlo převlečené za zábavu (text č. 7)

-----------------

Existuje hned několik druhů této zábavy, ovšem dvě věci mají společné. Vybranou skupinu lidí, která je schopna pro peníze, slávu či obojí udělat cokoli; a masy lidí u televize, které baví zabíjet čas tím, že to s 50% podílem reklam sledují.

Ani mi tak nevadí soutěže, kde se vaří (Prostřeno, Pekelná kuchyně) nebo zpívá (Superstar, ČS má talent), protože tam jde alespoň o prokázání kvality nějaké lidské vlastnosti, i když i zde mi plno věcí vadí. Například to, jak se k sobě soutěžící chovají.

Vrcholkem ledovce jsou ale v případě českých reality show Vyvolení. Pamatuji si, jak jsem kdysi dávno sledoval první sérii. I tehdy jsem byl znechucen, ale asi jsem ještě neměl ani tu špetku moudrosti, kterou disponuji dnes; ta by stačila, abych přepnul na jiný kanál, případně vypnul televizi úplně.

(Dnes už tu bednu používám jen na tři věci; těmi jsou filmy, fotbal a Simpsonovi. Občas se ale stane, že zahlédnu kousek něčeho, jako třeba Televizních novin (viz text č. 4 dole), no a pak se mi chce něco tady ze sebe vypotit.)

Před pár dny jsem viděl asi dvě minuty z Vyvolených a položil jsem si tři otázky:

1) Opravdu jsem někdy měl žaludek tohle sledovat?

2) Skutečně existuje tolik lidí, které to stále baví? Pořád dokola a se stále většími idioty uvnitř?

3) Podle čeho vybírají ty vzácné exponáty, které se tam nechávají dobrovolně zavřít a znemožňují se tak, že po návratu nebudou moct vylézt z domu, případně budou muset na plastiku, aby je sousedka nepoznala?

Co to je za dobu, proboha, že večer nenajdeme lepší zábavu, než jakou je sledování omezeného počtu omezených lidí, jež jsou zavření v baráku a nadávají na sebe prakticky bez přestávky?

Samozřejmě netvrdím, že zrovna vy jste těmi, kteří "toto" pravidelně sledují. Já jen nechápu, proč se tento typ zábavy, kdy ze sebe lidé dělají zvířata a tupce, stále drží tak na vrcholu...

Kde jsou ty časy, kdy kromě filmů a seriálů televize nabízela pořady, kde se člověk opravdu zasmál (narážím například na vymírající generaci skvělých českých komiků) a nebyl nucen k tomu, že má pořád prožívat nějaké osudy cizích?

K tomu přeci máme dobré filmy a literaturu, tak proč potřebujeme katarzi z nevydařeného vztahu bývalé feťačky, která dostane zaplaceno za to, že nám o tom všechno řekne?

Všichni (většina z nás) máme milované rodiny, skvělé přátele, nebo někoho milujeme ještě tím druhým způsobem (alespoň já tedy ano) apod. Proč se nevěnovat jim a místo toho pozorovat blázny, kteří se neštítí absolutně ničeho, jen se hádají, urážejí a nalévají do sebe litry alkoholu, přičemž nakonec jeden z nich dostane milion (a ten zase akorát tak prochlastá)?

Nevím, opravdu nevím, ale určitě to jednou všechny zainteresované omrzí...

...a pak přijde něco ještě stonásobně hloupějšího.

Mějte se a volte dobře, jak trávíte svůj čas!

-----------------

Předchozí texty seriálu O slovech a lidech:

1. Přítomnost

2. O-fráze

3. "Budeme se soustředit" a pohádka jako bonus

4. Televizní noviny a nutkání zvracet

5. "Vemte židli" a prohoďte ji oknem

6. Ústup přivlastňovacích adjektiv aneb Pavlova Petra, Petra Pavla, nebo Pavla Petra?

Autor: Jarmil Vepřek | karma: 25.36 | přečteno: 1477 ×
Poslední články autora