Výzkum Ústavu českého jazyka Masarykovy univerzity

Vážení čtenáři mého blogu, jako účastník jednoho z jazykových výzkumů Ústavu českého jazyka Masarykovy univerzity bych vás chtěl požádat o spolupráci při vyplnění krátkého dotazníku. Prozraďte nám, co podle vás je a co už není "česky".

Nářeční mapa ČR. Hází, házejí, házej, hážou, nebo házijou? To vše je čeština. Buďme vděčni za její bohatost. Kdybychom chtěli ustrnout a nikam se nepohnout, stačily by nám jedničky a nuly...

Svůj blog jsem doposud nevyužíval pro "pracovní" účely, i když v případě cizích blogů už to tvrdit nemohu (byly zdrojem pro mou bakalářskou práci). Tentokrát se však k vám, čtenářům - uživatelům naší mateřštiny, obracím s prosbou, která snad není až tak velká. Abych nebyl příliš stručný a naléhavý a současně dodržel jakousi povinnost bloggera stvořit text neadministrativního, ale spíše publicistického či prostého charakteru (zase už se zbytečně vracím k diplomce), uvedu vás krátce do problematiky své prosby.
Já a pár dalších odvážlivců jsme se pustili do projektu (vedeného profesorem Karlíkem, odborníkem na syntax), v němž se naše skupina bude postupně zabývat různými problémy, které nám čeština jako nesmírně bohatý jazyk nabízí.
Je nutno dodat, že moderní lingvistika nechápe češtinu (ani jakýkoli jiný jazyk) jako neměnný soubor prvků a jim přesně daných pravidel. Při zkoumání jazyka je třeba si uvědomit, že každý mluvíme jinak, neboť každý máme svůj idiolekt (vlastní jazyk).
Do každého idiolektu proniká jinak jazyk kodifikovaný (spisovná čeština), každý idiolekt je jiným způsobem ovlivněn původem svého vývoje (nářečí), stejně jako samozřejmě vývojem samotným (střety s jinými idiolekty, přestěhováním, zaměstnáním atd.).
Jednoduše řečeno, češtinu se snažíme chápat nikoli jako něco, co je obsaženo v knihách, čili jako nějaký neměnný stav, ale jako soubor 10 milionů originálních idiolektů. Pokud se najdou rodilí Češi, kteří budou o určité větě tvrdit, že „je česká“, pak je takovéto tvrzení pro nás bohemisty minimálně materiálem k zamyšlení.
Prostřednictvím již zmíněného dotazníku bychom rádi zjistili, jak jsme na tom my, Češi, s užíváním našeho jazyka; první takové zjištění by se mělo týkat užívání krátkých maskulinních tvarů osobních zájmen. Zdůrazňuji, že záměrně jen krátkých.
Modelová věta dotazníku zní:
„(Někdo) Doporučil někoho někomu. “ / „(Někdo) Doporučil někomu někoho.“
Při vyplnění těchto konstrukcí tvary zájmen já, ty a on vznikne 12 možných kombinací…
Doporučil mi tě.
Doporučil tě mi.
Doporučil mi ho.
Doporučil ho mi.
----------
Doporučil ti mě.
Doporučil mě ti.
Doporučil ti ho.
Doporučil ho ti.
----------
Doporučil mu mě.
Doporučil mě mu.
Doporučil mu tě.
Doporučil tě mu.
V prvních 4 konstrukcích je tedy doporučováno mi (mně), v druhých 4 konstrukcích je doporučováno ti (tobě) a v posledních 4 konstrukcích je doporučováno mu (jemu).
Předpokládá se, že zatímco např. větu „Doporučil mi tě.“ označí každý za něco zcela běžného, větu „Doporučil ho ti.“ naopak téměř 100% většina zavrhne a u věty „Doporučil mě mu.“ bude mezi respondenty rozpor.
UPOZORNĚNÍ aneb O CO NÁM JDE:
Rozhodně ne o to, abyste se snažili odpovědět správně školsky, podle pravidel. Snažíme se zjistit, jaké z uvedených 12 vět byste vy, rodilí uživatelé češtiny, běžně vyslovili při prosté komunikaci (u kávy, v hospodě, na procházce), u kterých váháte a které byste naopak z úst (nikoli z pera!) nikdy a za žádných okolností nevypustili.
PRO VŠECHNY OCHOTNÉ SPOLUPRACOVAT
Jestliže se chcete tímto způsobem podílet na výzkumu svého rodného jazyka, prosím vás za celý tým o následující a zároveň předem děkuji.
Na níže uvedený email zašlete oněch 12 vět (zkopírujte je tak, jak zde leží) a vedle nich se vyjádřete k tomu, které jsou pro vás sporné a které byste jednoduše nikdy neřekli. Uvítáme každou připomínku navíc, minimálně nám však postačí označení za větami ve formátu ANO / SPORNÉ / NE. Není pro nás podstatné vaše jméno ani adresa, ale uvítali bychom, pokud nám prozradíte svůj věk a také místo, kde jste vyrůstali, případně kam a kdy jste se přestěhovali (ať můžeme posoudit vliv nářeční oblasti). Zaměstnání již není až tak podstatné, ale přece jen není pro statistiku zanedbatelné. Pokud vám to tedy není nepříjemné, uveďte i své povolání, případně aktuální či dříve dosažený stupeň vzdělání.
Email:  [e-mail]
Ještě jednou předem děkuji všem ochotným čtenářům.
Trochu (jazyko)vědy v tom shluku rozmanitých příspěvků přece neuškodí ;-)

Svůj blog jsem doposud nevyužíval pro "pracovní" účely, i když v případě cizích blogů už to tvrdit nemohu (byly zdrojem pro mou bakalářskou práci). Tentokrát se však k vám, čtenářům - uživatelům naší mateřštiny, obracím s prosbou, která snad není až tak velká. Abych nebyl příliš stručný a naléhavý a současně dodržel jakousi povinnost bloggera stvořit text neadministrativního, ale spíše publicistického či prostého charakteru (zase už se zbytečně vracím k diplomce), uvedu vás krátce do problematiky své prosby.

Já a pár dalších odvážlivců jsme se pustili do projektu (vedeného profesorem Karlíkem, odborníkem na syntax), v němž se naše skupina bude postupně zabývat různými problémy, které nám čeština jako nesmírně bohatý jazyk nabízí.

Je nutno dodat, že moderní lingvistika nechápe češtinu (ani jakýkoli jiný jazyk) jako neměnný soubor prvků a jim přesně daných pravidel. Při zkoumání jazyka je třeba si uvědomit, že každý mluvíme jinak, neboť každý máme svůj idiolekt (vlastní jazyk).

Do každého idiolektu proniká jinak jazyk kodifikovaný (spisovná čeština), každý idiolekt je jiným způsobem ovlivněn původem svého vývoje (nářečím), stejně jako samozřejmě vývojem samotným (střety s jinými idiolekty, přestěhováním, zaměstnáním atd.).

Jednoduše řečeno, češtinu se snažíme chápat nikoli jako něco, co je obsaženo v knihách, čili jako nějaký neměnný stav, ale jako soubor 10 milionů originálních idiolektů. Pokud se najdou rodilí Češi, kteří budou o určité větě tvrdit, že „je česká“, pak je takovéto tvrzení pro nás bohemisty minimálně materiálem k zamyšlení, nikoli a v žádném případě k zavrhnutí.

Prostřednictvím již zmíněného dotazníku bychom rádi zjistili, jak jsme na tom my, Češi, s užíváním našeho jazyka; první takové zjištění by se mělo týkat užívání krátkých maskulinních tvarů osobních zájmen. Zdůrazňuji, že záměrně jen krátkých.

Modelová věta dotazníku zní:

„(Někdo) Doporučil někoho někomu. “ / „(Někdo) Doporučil někomu někoho.“

Při vyplnění těchto konstrukcí krátkými (koncovkovými) tvary zájmen já, ty a on vznikne následujících 18 možných kombinací…

Doporučil mi tě.

Doporučil tě mi.

Doporučil mi ho.

Doporučil ho mi.

Doporučil mi mě.

Doporučil mě mi.

----------

Doporučil ti mě.

Doporučil mě ti.

Doporučil ti ho.

Doporučil ho ti.

Doporučil ti tě.

Doporučil tě ti.

----------

Doporučil mu mě.

Doporučil mě mu.

Doporučil mu tě.

Doporučil tě mu.

Doporučil mu ho.

Doporučil ho mu.

V prvních 6 konstrukcích je tedy doporučováno mně (mi), v dalších 6 konstrukcích je doporučováno tobě (ti) a v posledních 6 konstrukcích je doporučováno jemu (mu). Významově (sémanticky) jsou sice na hraně věty, kde "já jsem byl doporučen sám sobě" (mi mě / mě mi) a "ty jsi byl doporučen sám sobě" (ti tě / tě ti), ale v češtině a jazyce obecně není nic nemožné, a tak i k takovým strukturám je třeba se vyjádřit. Uvidíme, co mi pan profesor řekne na to, že jsem to trochu nad plán překombinoval...; ale zpět k podstatě věci.

Předpokládá se, že zatímco například větu „Doporučil mi tě.“ označí každý Čech za zcela běžnou, větu „Doporučil ho ti.“ naopak téměř 100% většina zavrhne a u věty „Doporučil mě mu.“ bude mezi respondenty rozpor (někdo by použil pouze mne, někdo pouze jemu, někdo obojí a někdo jiný ani jedno a větu by přijal za svou bez problémů právě tak, jak je uvedena zde).

UPOZORNĚNÍ aneb O CO NÁM JDE:

Rozhodně ne o to, abyste se snažili odpovědět správně školsky, tj. podle pravidel. Pravidla jsou nudná, naučitelná a především daná; a s tím, co je dané, se těžko pracuje v pohybu. My se snažíme zjistit, jaké z uvedených 18 vět byste vy, rodilí uživatelé češtiny, běžně vyslovili při prosté komunikaci (u kávy, v hospodě, na procházce), u kterých si nejste jisti a které byste naopak z úst s jistotou za žádných okolností nevypustili. Pozor, opravdu nám jde o mluvený projev (nikoli psaný), neboť mluvený jazyk je blíž aktuální vývojové fázi jazyka jako celku.

PRO VŠECHNY OCHOTNÉ SPOLUPRACOVAT:

Jestliže se chcete tímto způsobem podílet na výzkumu svého rodného jazyka, prosím vás za celý tým o následující a zároveň předem děkuji.

Na níže uvedený email (výhradně tam) zašlete oněch 18 vět (zkopírujte je tak, jak zde leží) a vedle nich se vyjádřete k tomu, které jsou pro vás sporné a které byste jednoduše nikdy neřekli (ne nenapsali!). Uvítáme každou připomínku navíc, minimálně nám však postačí označení za větami ve formátu ANO / SPORNÉ / NE. Není pro nás podstatné vaše jméno ani adresa, ale uvítali bychom, pokud nám prozradíte svůj věk a také město/obec či alespoň kraj, kde jste vyrůstali, případně kam a kdy jste se přestěhovali (ať můžeme posoudit vliv nářeční oblasti). Zaměstnání již není až tak podstatné, ale přece jen není pro statistiku zanedbatelné. Pokud vám to tedy není nepříjemné, uveďte i své povolání, případně aktuální či dříve dosažený stupeň vzdělání.

Email: [e-mail]

Ještě jednou předem děkuji všem ochotným čtenářům.

Trochu (jazyko)vědy v tom shluku rozmanitých blogů a textů přece neuškodí ;-)

Případné dotazy a připomínky bez označení vět směřujte prosím na můj email (viz info o autorovi).