Mí známí, přátelé a rodina o mně často prohlašují, že jsem chytrý (tím se nechlubím) a že jsem magor (a tím už vůbec ne)... Někdy pak obojí zároveň. Před třemi dny jsem na Facebooku vložil do statusu jednu svoji úvahu; jen tak, v podstatě bezdůvodně, a stejně tak mi nebylo známo, kde se ve mně tak najednou vzala. Některé z komentářů od mých přátel mě pak přivedly k úvaze dnešní.
Nejprve vkládám onen status, aby byl čtenář v obraze, poté připojím další komentář:
(Jen upozorňuji, že status vskutku neřešil nic podstatného pro každodenní život, tak se nelekejte a nepovažujte mě za blázna již předem.)
--------------------
Někdy mě udivuje, jak si se mnou vlastní podvědomí hraje. Jedu tramvají a najednou mi, nechápu proč, utkví v hlavě známé "Neříkej hop, dokud nepřeskočíš"; načež mě napadne, že to vlastně je blbost.
Pokud totiž říkáme hop, nikdy to neříkáme až po dopadu/přeskočení, ale vždy před či souběžně s ním. "Je to citoslovce, sakra! Totéž by bylo: 'Neříkej au, dokud tě to nepřestane bolet'," říkal jsem sám sobě. Takové "Dvakrát měř, jednou řež", či další pořekadla, na které jsem si vzpomněl, jsou z logického hlediska úplně bez problému, přestože jde rovněž o přenesení významu (ale logickou cestou).
Tak jsem to schválně hodil do Googlu a zjistil, že nejsem první, koho to napadlo. Na odpovědi.cz jsem nalezl krásnou diskusi, jejíž zakladatel se podivoval nad tímtéž. Hned byl ale několikanásobně poučen:
a) "Jde o přenesný význam - vždyť i při skoku můžeš upadnout. .Pobídneš ke skoku, ale nemusíš doskočit"
b) "toto pořekadlo je o něčem jiný. to má vyznět tak aby jsi nedělal předčasné závěry z věci které ještě nejsou hotové "
c) "Tohle pořekadlo je jasně o tom, aby ses necítil být v cíli ještě před tím, než se do něj dostaneš. Ono to tak totiž v běžném životě vůbec být nemusí. Stačí dvě tři zatáčky a můžeš být zase na začátku a cíl může být potom někde úplně jinde."
d) "neřikej že něco udělaš když jsi to ještě neudělal protože se to nemusí povést"
Mnoho chytrých se dalo dohromady a vysvětlili tazateli obsah pořekadla, jakkoli se ten podivoval nad rozporem mezi formou a právě jemu známým(!) obsahem. Pobavil jsem se a opustil diskusi s tím, že tento problém se asi nepodaří vyřešit nějakou reformou daného pořekadla a nebudu se tím dál zabývat. Nejlepší ale byl příspěvek dalšího člověka ztotožňujícího se s názorem mým a s tazatelovým.
e) "Říkat hop až poté co si přeskočil je stejný, jako jít na záchod až po té co ses vyprázdnil."
PS: Vždyť na mnohem pevnějších, i když archaičtějších základech stojí v podstatě synonymní "Nechval dne před večerem"! (Čímž porušuji řečené před touto editací, tj. že se tím už nebudu zabývat.)
--------------------
(Nádech, výdech, pokračujeme...)
Po publikování statusu mě několik známých pochválilo, dalo mi "like", ale jeden kamarád mi naopak napsal, že mám jít k psychiatrovi, druhý, že jsem magor, a komentář kamarádky, kolegyně z lingvistiky, pak sice obecně "chválil můj mozek", ale prý si těmi statusy nemám kazit pověst a navíc, co si pak lidé o nás "filďácích" pomyslí...
Pro někoho je blázen už jen každý, kdo má cokoli společného s určitou filozofickou fakultou. Pro jiného je blázen kdokoli zabývající se něčím tak prostým, jako je jazyk, či dokonce jeho fungováním!
(Jen tak v závorce dodávám, že jazyk je jedním z nejsložitějších světových fenoménů vůbec, což ovšem vědí jen lidé jazykem se zabývající. Ne, jazyk opravdu nejsou jen Pravidla českého pravopisu...)
Jsem si vědom faktu, že jako lingvista češtinář pravděpodobně svoji kariéru k vile s bazénem jen tak nedotáhnu, a nezlobím se ani na své kamarády za jejich komentáře - vůbec! - a následující řádky nepíšu jim, nýbrž všem.
Co totiž musím znovu udělat je zamyslet se nad dnešní společností a nad životními prioritami průměrného člověka.
Nejdiskutovanějším tématem týdne není pořekadlo, ani čeština, ba ani jakákoli všeobecná morální nebo kulturní otázka - nýbrž Bartošová, Bartošová, Bartošová, nějaká další celebrita, skandál nějakého politika (třeba pana prezidenta), Bartošová, pak dlouho nic a na závěr možná špetka něčeho opravdu podstatného.
Nerozumím příliš společnosti, které se přemýšlení nad někdy možná zdánlivě triviálními věcmi jeví být projevem choré mysli.
ZÁVĚR PRO MĚ:
Pokud se rychle nenaučím vzrušovat se ve společnosti nad aktuálními tématy z Blesku, zůstanu pro okolí pouhým nepraktickým vyvrhelem uvažujícím nad nesmysly. Tak ať.
ZÁVĚR PRO VŠECHNY:
Znalost jazyka a uvažování o něm (čti obecně studium na FF) člověku ve většině případů nezajistí ani slávu, ani peníze. Čím více však po uvedeném touží, tím více zapomíná na jakékoli jiné hodnoty (a studenti humanitních oborů jsou pro něj následně jen nepraktičtí magoři).
