Poslední dny bloguji až příliš a možná proto jsem zaregistroval ještě více názorů označujících mě za puristu. Na to chci dnes reagovat; no a protože mám hodně rád fotbal a protože je jednodušší než jazyk, tak se v již 9. textu seriálu O slovech a lidech za pomoci přirovnání právě k fotbalu ohlédnu za svými předchozími texty na téma čeština a ještě jednou vysvětlím, že mi nevadí obohacování mé rodné řeči cizími vlivy, ale pouze její omezování. Snad se mi to podaří...
-----------------
Vývoj vs. omezování jazyka aneb čeština a fotbal
(9. text seriálu O slovech a lidech)
-----------------
Začneme podstatnou částí definice purismu ze Slovníku spisovného jazyka českého:
"...snaha o udržení čistoty jazyka, projevující se zvláště odmítáním prostředků přejímaných z cizích jazyků nebo jejich vlivu..."
Takový purista ovšem odmítá podobné vlivy vcelku, bez výhrady a nekompromisně. Bojuje za spisovnou češtinu, pokud možná co nejkrásnější a archaickou. Dělám to já? Ne.
Mně totiž vadí pouze ty vlivy, které nás, jakkoli jsou ve většině komunikačních situací úsporné a efektivní, pomalu ale jistě ženou k době, kdy se budeme vyjadřovat tak jednoduše a pomocí tolika efektivních frází, že už se tomu ani nebude dát říkat jazyk. Uvedu příklady a ten fotbal tam jako pomůcka bude taky, žádný strach!
1) Co mi nevadí a co by stoupenci purismu vadilo
V poslední době se diskutovalo o tom, zda povolit "bysme/by jsme" jako spisovnou variantu kondicionálu 1. osoby množného čísla, za kterou stále platí pouze "bychom".
Touto myšlenkou jsem nebyl nadšen, neboť paradigma
bych - bychom
bys - byste
by - by
je něčím, z čeho přímo čiší vývoj našeho jazyka a nebylo by na škodu ho pro spisovnou češtinu zachovat. Nicméně uzákonění tvaru "bysme" - který sám v hovorovém neformálním kontaktu používám - bych jako žádnou katastrofu neviděl.
Totéž platí pro cizí slova, která se do češtiny dostávají. Elektronická pošta je e-mail, počítač je komp/kompl apod.
<fotbal> Jak by řekli sportovní komentátoři u fotbalového střídání, jde v těchto případech o výměny "kus za kus". Jeden tvar zde není omezován druhým a naopak. Útočník je vystřídán za jiného útočníka (klidně zahraničního!). Možná bude efektivnější, možná ne, každopádně je to však útočník a jde tak o střídání logické.
2) Co mi však vadí a proč mi to vadí (předchozí texty)
Vadí mi, když vezmeme následující věty
a) Výkon v utkání z velké části závisí na tom, jak poctivě hráč pracoval při tréninku.
b) Pokud hráč v přípravě poctivě dřel, musí se to projevit také v zápase.
c) Podíl tréninku na následném výkonu hráče je ohromný a nepopiratelný.
d) - z)
a nahradíme je větou jedinou, a to "Výkon je o tréninku".
(viz seznam na konci článku, text č. 2 - O-fráze)
Vadí mi, když tvoříme věty, které nedávají smysl!
(viz stejný seznam a texty č. 5 a 6; omlouvám se, ale nebudu to přece všechno psát znovu...)
Nechápu, když se někdo vzdává možností, které mu čeština nabízí.
(text č. 8 o přechylování)
<fotbal> Potom totiž nejde o střídání "kus za kus", ale o střídání obránců za útočníky, záložníků za obránce a tak dále, z čehož vyplývá, že tým následně hraje fotbal, na který se nedá dívat. Sice to může výsledkově chvilku klapat, ale přijde doba, kdy se to všechno zadrhne a někdo ponese zodpovědnost. A tím někým možná bude právě čeština; a tím pádem my všichni.
Mějte se!
Váš "purista", který se pouze bojí, že jednou vyleze ven z baráku a nebude lidem rozumět...
-----------------
Předchozí texty seriálu O slovech a lidech:
1. Přítomnost
2. O-fráze
3. "Budeme se soustředit" a pohádka jako bonus
4. Televizní noviny a nutkání zvracet
5. "Vemte židli" a prohoďte ji oknem
6. Ústup přivlastňovacích adjektiv aneb Pavlova Petra, Petra Pavla, nebo Pavla Petra?
7. Reality show - zlo převlečené za zábavu
8. Proč (zatím jen) některé ženy již nechtějí být X-ovou/X-ou a proč!?
