Další text na téma jazyková kultura psaný s přesvědčením, že jazykové změny v češtině omezující smysl našich výpovědí nejsou nic, z čeho bychom se měli radovat. No a než začneme, zopakujme si zásadní pomůcku – vývoj češtiny (kterým se neustále někdo ohání) je nutno dělit na jeho obohacování na straně jedné a jeho degradaci na pólu opačném.
-----------------
Ústup přivlastňovacích adjektiv aneb Pavlova Petra, Petra Pavla, nebo Pavla Petra? (text č. 6)
-----------------
Tři oříšky (impulsy), jež mne cvrnkly do nosu, než jsem tento blog konečně napsal:
1. Článek napsaný po úmrtí jednoho génia, mistra Smoljaka (odkaz ZDE). Stěžejní je 5. odstavec od konce. Smoljakovi vadilo, že „Místo Havlova projevu se mluví o projevu Havla“, a bál se, že zanedlouho možná budeme chodit přes „most Karla“. Fakt, že se užívání přivlastňovacího druhého pádu na sekundární pozici (pes Tomáše) u vlastních jmen stále častěji používá místo tvaru přivlastňovacího adjektiva na pozici primární (Tomášův pes), jsme asi všichni postřehli; nebo alespoň to, že se zkrátka používají obě varianty. To ještě není žádná novinka…
2. Ovšem v televizi – tj. v Praze, v jádru vývoje češtiny, kde to vždycky začíná a začínalo – se v poslední době poměrně často objevují vyjádření jako Tomáše pes, čili tvar 2. pádu na primární pozici; a to už je na mě, přiznávám, trošku moc. Zejména v pořadu Prostřeno (který jsem, přiznávám, určitou dobu jaksi musel sledovat) se stále opakovalo Jitky bydlení se mi líbí; Aleše bydlení se mi nelíbí; Naděždy bydlení se mi líbí. Říkal jsem si, že za to může „režisér“ pořadu, který ty lidi prostě nutí tohle vyslovit, ale…
3. Nakonec jsem někdy z jara kráčel po ulici v Brně a otec dítěte volal na manželku: „Miláčku, zapomněla jsi Petry bundu v autě.“ A to jsem v první moment nevěděl, zda tam dotyčná zapomněla cigarety a bundu, dvě dcery jménem Petra a bundu, nebo skutečně Petřinu bundu! Asi radši neposlouchat cizí rozhovory, jasně, ale jak se bránit, když mě něco praští do ucha jako Thorovo kladivo (pozn.: případně Thora kladivo)?
Já vím, otcův a matčin (vzory deklinace posesívních adjektiv, všichni jsme se je učili), není to - věru! - jednoduché! Přesto, zůstaňme u toho, pokud to jde! Otázka, proč se obecně prosazuje genitiv (2. pád), nalézá vcelku snadno odpověď. Je jednodušší mít jeden tvar pro všechno:
1. pád šaty Karolín-y Karolín-iny šaty
2. pád šatů Karolín-y Karolín-iných šatů
3. pád šatům Karolín-y Karolín-iným šatům
7. pád šaty Karolín-y Karolín-inými šaty
Následně, pokud genitiv u mluvčích "vyhrává", se však cpe i na místa, kam nikdy nepatřil, tj. na syntaktickou pozici primární:
Karolín-y šaty, Karolín-y šatů, Karolín-y šatům...
A pak nevzniká jednoduchost, ale bordel, vážení a milí.
Vždyť posuďte sami následující potenciální komunikační situaci:
Tomášův kamarád Petr aktuálně chodí s jistou Pavlou a jeho další kamarád Pavel si zase našel slečnu jménem Petra. Tomáš s nimi měl včera původně jít do hospody, plus s kamarádkou Jitkou, ale nakonec nemohl přijít. Druhý den se tudíž ptá Jitky: „Tak co, přivedli si včera Petr a Pavel ty své nové objevy? A co na ně říkáš?“ Načež dostává odpověď:
„No, dorazila jen Petra Pavla, ale Pavla Petra bohužel skončila v práci až do noci.“
A následně si tuto situaci za pomoci dialogu analyzujme:
Dotaz č. 1:
Petra Pavla je tedy v této nově zmutované češtině Petrova Pavla, nebo Pavlova Petra?
Dotaz č. 2:
Pavla Petra je Pavlova Petra, či naopak Petrova Pavla?
Odpověď na dotazy č. 1-2:
Já nevím! V tom aby se prase vyznalo, proboha!
Samozřejmě, že tato modelová komunikační situace je značně vyhrocená, ale podle mě vcelku jasně vystihuje, že by nám měly zcela stačit obavy z mostu Karla a strach z Karla mostu bychom měli v zájmu srozumitelnosti odložit na jindy.
A já se zase loučím. Mějte se a mluvte a piště tak, aby vám rozuměli alespoň lidé.
S pozdravem
Váš jazykový prudič
-----------------
Předchozí texty seriálu O slovech a lidech:
1. Přítomnost
2. O-fráze
3. "Budeme se soustředit" a pohádka jako bonus
4. Televizní noviny a nutkání zvracet
5. "Vemte židli" a prohoďte ji oknem
