Prosba ke čtenářům: Blogování o blogování aneb Blogují už všichni

Rozhodl jsem se oslovit čtenáře svého blogu (vás) a poprosit je o pomoc (návrhy) při hledání vhodného materiálu pro analytickou část mé diplomové práce. Jelikož se v ní věnuji fenoménu blogování, shledávám tento krok za potenciálně přínosný, neboť kde jinde hledat čtenáře s přehledem o blogování než na blogu, že ano. Neboť mi ale nikdy nešlo říct vše podstatné v první větě, začněme hezky popořádku.

"Bloguji, bloguješ, blogujeme, blogují, (VŠICHNI) BUDOU BLOGOVAT"

Tento blog jsem již jednou použil jako prostředek k získání jazykového materiálu a mohu s potěšením říct, že úspěšně (viz Výzkum Ústavu českého jazyka Masarykovy univerzity; tímto ještě jednou děkuji všem čtenářům, kteří se tehdy zapojili a pomohli tak mně i mým kolegům z fakulty k úspěšnému dokončení výzkumu, jež umožnilo stejně úspěšnou prezentaci jeho výsledků).

Odhodlal jsem se proto tak lingvisticky zapálené čtenáře využít (v pozitivním slova smyslu) znovu. Tentokrát to ani nevyžaduje žádné namáhání mozku či jinou práci, ale jak jsem řekl, hezky popořádku.

Před dvěma lety jsem se ve své bakalářské práci ze stylistického pohledu zabýval blogováním a snažil se ho charakterizovat jako žánr internetové publicistiky na pomezí fuknčních stylů prostěsdělovacího a publicistického; s přesahy do stylů dalších.  

Snažit se vystihnout blogy nějakou definicí je při zohlednění faktu, že si na svém blogu každý píše, co se mu zlíbí, značně nesnadné (vždyť jen zde já i vy píšeme naprosto o čemkoli, a to všemi možnými způsoby). Nechtěl jsem se ale vzdát svého cíle a nakonec jsem vyprodukoval poměrně obstojná zjištění.

K tomu mi jako materiál v druhé fázi práce posloužily dva místní VIP blogy, konkrétně Ivo Vašíčka a Lenky Veverkové. Pokud by někdo měl zájem si kromě blogování a čtení blogů také přečíst něco o blogování samotném, má práce je, stejně jako každá práce, volně dostupná: Blogy a stylistické aspekty výstavby textu

Nebudu už ale blábolit o vyhrané bitvě, protože mě v následujících šesti týdnech čeká bitva mnohem náročnější, tj. napsat diplomovou práci magisterskou (dvakrát delší), a to způsobem start-cíl.

Tentokrát se však nebudu věnovat blogerům, nýbrž blogerům-publicistům, respektive profesionálním redaktorům různých webových stránek, kteří zároveň píší své blogy, a to nejlépe přímo tam, kde publikují i své ostatní články - nejlépe komentáře a glosy.

Jak jsem zjistil, tak kromě iSport (Deník Sport) není takový cíl jednoduchý. Protože nechci hodnotit vývoj blogu jako žánru na základě jednoho zdroje, prosím vás o pomoc.

Pokud tedy znáte a čtete redaktory známých internetovách platforem populárních deníků, kteří:

1) píší články typu komentář, glosa, fejeton, názor

2) a zároveň na též stránce mají svůj blog

neváhejte a napište mi o nich do diskuse. (S chutí se do nich pustím)

A proč to všechno dělám?

Protože se o blogy zajímám a čím dál víc mě fascinuje jejich nárůst a vývoj.

(1) Vzpomínáte na doby, kdy internet dávno existoval, ale blogy u nás ještě nikdo nepsal?

(2) Pak si je začaly zakládat mladé dívky ("můj milý - veřejný - deníčku"), firmy ("takto to u nás funguje"), politici ("já mám pravdu"), začínající spisovatelé ("aspoň si to někdo přečte"), vědci ("možná si to nikdo nepřečte, ale v časopisu to nechtěli") a prostě všichni, kteří chtěli někde prezentovat své názory, tvorbu, cokoliv...

(3) Nyní však začali blogování praktikovat také ti, kteří k tomu nikdy "neměli důvod" - publicisté. Ti, kteří vždy měli šanci vyjádřit své názory právě v komentářích a dalších žánrech analytické či beletristické publisistiky, najednou pocítili touhu prezentovat své názory jinak.

JAK? Chtějí být ještě více subjektivní, což jim blog umožňuje? Možná. Liší se však v jednotlivých případech jejich styl vyjadřování, když postavíme vedle sebe jejich texty z blogu a jejich jiné subjektivní texty z ostatních rubrik? Do jaké míry se tyto texty opravdu liší a do jaké míry jde jen o módní vlnu značky "Nemáš blog, nejsi nikdo"? To se pokusím zjistit. 

Pokud původní povědomí o blogu říkalo, že jej píší především ti, kteří jinde šanci publikovat nemají, dnes (především poslední roky) se zdá, že blogují všichni.

Blog chápu jako rostoucí a vyvíjející se fenomén a právě proto mě tak fascinuje a myslím, že by byla škoda se mu pečlivěji nevěnovat na poli stylistickém.

Pokud jsem vás, milí čtenáři, alespoň trochu zaujal, jsem potěšen!

Pokud ovšem dokonce znáte novináře zrozené k rozpitvání v mé stylistické laboratoři, budu vám vděčen, zavázán a pánbů vám to oplatí stomilionkrát!

Tímto se s vámi simpsonovsky loučím, na sčuchanou!